„Maminky, zapomněla jsem na hřišti zdravou láhev, pomožte“ .
Zlaté české přísloví praví: „pomož si sám a bude ti pomoženo“.
Souvisí to zdánlivě málo, přesto velmi moc. Popišme si hypotetický příklad. Maminka zapomene láhev na hřišti, ale nedojde si pro ni. Využije sociální síť, aby to za ni někdo udělal. Takoví se najdou? Najdou 😃. Jiná maminka kontaktuje majitelku a snaží se jí láhev vrátit. „Teď to nejde, tam to nejde“, i když by to měla s dovážkou domů.
Děti jsou naše zrcadla a tak se nám může někdy zdát, že nám ztrpčují život, jak jen to jde.
Majitelka lahve si utírá zvratky z halenky, právě vystoupila z autobusu. Jede s mimčem v kočárku a se starším dítkem do školky a cestou si vyzvedne lahvičku, kterou jí v jiné školce zanechala ta druhá maminka před cestou do práce.
Ne děti, život si s námi zahrává.
Občas musíme něco udělat jinak.
Život není jednoduchý a už vůbec není černobílý. Hodně toho o maminkách nevíme. Ještě méně toho víme o dětech. V každém z nás je dítě. Každý se stále učíme.
Příležitostí je mnoho.
