Kruhy osudu

Liberalismus 19. století mohl být odpovědí na absolutistickou moc monarchie stejně jako luteránství, v českých zemích husitství, na absolutismus církve.

A jak jde život ve větších či menších kruzích, nacizmus a komunismus mohl být odpovědí na liberální systém, ve kterém, přece jen, bylo opět těžké prosadit se „obyčejnému“ člověku.

Ať tak či tak, obyčejní lidé to mají těžké. Pravda nebo lež?

Pravdou je, že otázky existují, ale život formují rozhodnutí.

Podobně probíhající válka mohla být odpovědí na otázku boje s Covidem, nemocí, pro kterou se stala zásadní opatření, která budou brzy eskalovat.

Řekli bychom si, že se lidstvo poučilo. Řekli bychom si, že příčinou všech skutků jsou jednotlivci.

Jedinou pravdou je, že žádný člověk není svobodný v absolutním smyslu slova.

Je nějaká cesta, jak se z kruhu žádosti a utrpení vymanit?

Tibetské přísloví praví, že rybník lze ochránit jedině stavidlem…

Svůj svět si tvoříme sami nebo?

Vibrace nevibrace, resonance neresonance, sdílení…

Ano, sdílení je to, u čeho se teď zastavme.

Není možné uniknout sdílené informaci. My sami máme touhu sdílet zážitky, sdílet poznatky, hovořit o nich, totéž každý z nás.

Máme to štěstí, že žijeme v době, kdy je velmi snadné rozšířit okruh těch, se kterými navzájem sdílíme. Ovšem, ideálně , pokud je tento proces oboustranný, má větší smysl a přináší i větší uspokojení, naplnění, nazvěme to dle libosti.

Na druhou stranu, těch sdílených informací a i emocí nás může snadno zahltit, přetížit, až se v tom ztratíme.

Ztracený člověk velmi snadno začne panikařit.

Panika se projeví nejčastěji pocitem zmatenosti, neschopnosti koncentrace, neklidem, obavami až úzkostí, strachem.

Psychická nerovnováha vede obyčejně k zhoršené fyzické vitalitě, k různým onemocněním.

Některým onemocněním lze předcházet a lidstvo to tak činí už mnoho let a účinně.

V tomto okamžiku to už nezačíná být o nás, ale o „všeobecném“ názoru či zkušenosti. Popojedem 🙂.

Prvním předpokladem je, že je vakcína nebo vůbec účinná vakcína (taková, jakou známe proti dětské obrně apod).

To je možné.

Z toho ale již dávno nevyplývá, že si každý tvoříme svůj svět. Najeli jsme na vlnu, ale ne svou.

To o té rybě znáte?

Ryba žije celý život ve vodě, cokoli jako souš nebo ovzduší je pro ni nepředstavitelné. Jednou vykoukne nad hladinu…

Kdyby Pratchett pokračoval, snad by to bylo v duchu: vykoukne nad hladinu a vznese se k nebi.

Racek je její největší kamarád, vždyť jí ukázal, jaký život opravdu je. Ukázal jí slunce, vzduch, mraky, pevninu, zvířata a lidi, domy, hory..

To si myslela do chvíle, kdy ji sežral.

′′ANTHONY HOPKINS′′

Opusťte lidi, kteří nejsou připraveni vás milovat. Tohle je ta nejtěžší věc, kterou v životě musíte udělat a bude to také nejdůležitější.

Přestaňte dávat svou lásku těm, kteří nejsou připraveni vás milovat.
Přestaňte vést náročné rozhovory s lidmi, kteří se nechtějí změnit.
Přestaňte se setkávat s lidmi, kterým je vaše přítomnost lhostejná.

Vím, že náš instinkt je dělat vše, co můžeme, abychom získali uznání lidí kolem sebe, ale je to také impulz, který nám krade čas, energii, duševní i fyzické zdraví.

Když se začnete ve svém životě projevovat zcela, s radostí, zájmem a odhodláním, ne všichni budou připraveni vás následovat ve vaší čisté upřímnosti.

To neznamená, že musíte změnit to, kým jste, znamená to, že musíte opustit lidi, kteří nejsou připraveni vás doprovázet.

Pokud jste vyloučeni, uraženi, zapomenuti nebo ignorováni těmi, kterým věnujete svůj čas, neděláte si laskavost tím, že jim nabídnete svou energii a život.
Pravdou je, že tu nejsme pro každého a ne každý je tu pro nás.

To je to, co dělá život výjimečným, když najdete pár lidí, se kterými jste opravdovými přáteli, nebo je milujete, se kterými máte opravdový vztah.

Budete vědět, jak je to cenné, protože máte zkušenost s tím, co cenné není.

Čím více času strávíte snahou, abyste milovali někoho, kdo toho sám není schopen, tím více času pak ztrácíte
i tím, než se ho zbavíte, abyste se mohli spojit s někým jiným.

Na této planetě jsou miliardy lidí a mnoho z nich vás potká na jejich úrovni, se stejnými vibracemi, zájmy i odhodláním.

Čím menší zůstanete, tím více dovolíte ostatním, aby vás využívali jako polštář, možnost náhradního plánu nebo terapeuta pro své emoční léčení, tím déle zůstanete mimo komunitu, po které opravdu toužíte.

Možná, že když přestanete komunikovat, nebudou vás hledat. Možná, když se přestanete snažit, vztah skončí. Možná, že když přestanete posílat textové zprávy, váš telefon bude celé týdny tichý.

To neznamená, že jste zničili vztah, znamená to, že jediné, co ho drželo, byla energie, kterou jste vynaložili, abyste ho udrželi.
Není to láska, ale přítěž.
Jen dáváte šanci tomu, kdo si ji nezaslouží…

Zasloužíte si víc. Jsou lidé, kteří by neměli být ve vašem životě – uvědomte si to.

To nejcennější, co v životě máte, je váš čas a energie, protože obojí je omezené.
Je to vaše energie!
Čemukoliv věnujete svůj čas a energii, to určuje vaši existenci.

Když si to uvědomíte, začnete chápat, proč vás tolik znepokojuje, když trávíte čas s lidmi, kteří vám nevyhovují, a na místech nebo situacích, kde ani nechcete být.

Začnete si uvědomovat, že nejdůležitější věc, kterou můžete udělat pro sebe a pro všechny kolem sebe, je chránit svou energii silněji, než cokoliv jiného.

Udělejte ze svého života bezpečné útočiště, kde jsou povoleni pouze lidé, “kompatibilní′′ s vámi.

Nejste zodpovědní za záchranu nikoho.
Nejste povinni kohokoliv přesvědčovat, aby se zlepšil.
Není vaše povinnost existovat pro jiné lidi a věnovat jim svůj život, kousek po kousku…

Protože pokud se cítíte špatně, pokud se cítíte povinni, budete zdrojem všech svých problémů, obáváte se jen, že nedostanete zpět laskavost, kterou jste ostatním věnovali.
Jedinou povinností je uvědomit si, že jsme pánem svého osudu a přijmout lásku, o které jsme přesvědčeni, že si ji zasloužíme.

Rozhodněte se, že si zasloužíte skutečné přátelství, opravdový závazek a naplněnou lásku.
S pozitivními lidmi a dobrou energií…

Neztrácejte čas s lidmi, kteří za to nestojí, změna vám poskytne lásku, respekt, štěstí a ochranu – to je to, co si zasloužíte.

Počkejte – jen chvíli…
A sledujte, jak se všechno začíná měnit!

Anthony Hopkins

Vzor hodný následování

A už se opět rozjela debata na téma chybějících idolů a osobností.

Já sama jsem za tento trend docela ráda. Je to totiž zároveň i ukazatel toho, že si začínáme vážit sami sebe, přestáváme někoho jen kopírovat, začínáme žít sami za sebe, učíme se to dělat zodpovědně a začínáme sami sebe vnímat jako vzory hodné následování.

Kéž to není jen další způsob sebeklamu, kéž to není jen slepá ulička, ve které podlehneme svým neřestem a slabostem. Kéž dokážeme být tím nejlepším ve více a více okamžicích.

Vzduch je přesycen motlitbami

Bolest hlavy střídá smutek a smutek radost nevelkou.

Na tuto nemoc není lék, který lze spolknout a zapít.

To, co fungovalo dřív teď nepomáhá.

Andělé roztahují svá křídla.

Ve vzduchu se nese hlas zástupů a každá jednotlivá motlitba, přání i nářek se nese k sluchu anděla i každého, kdo se naučil naslouchat.

Tolik milosti bylo lidem dáno, tolik příkoří bylo zažehnáno.

Tolik motliteb a tolik přání, tolik nářků a bolesti…

Teď zní ta hudba devátá a spojuj  národy v krajině ohroženého lidství. Protože hudba není jen dar, ale i služba… a nejen to zaznívá v Poselství hudby od Zdeňka Lukáše s poezií  Markéty Procházkové.

Jen hudba pomůže přehlušit zvuk tolika motliteb.

Člověk nebyl stvořen k tomu slyšet hlas tisíců nebo snad ano?

Co když je to teď?

Co třeba představa, že se naše duše zdokonalovaly po tisíciletí právě pro dnešní časy a nacházejí se uprostřed té největší a nejzásadnější zkoušky?

Co třeba představa, že ten, kdo se usmívá a láskyplně si všechny zkušenosti a poznání nechává pro sebe je tím, kdo svou hřivnu zakopal, místo aby ji daroval nebo použil?

Co třeba myšlenka, že stačí promluvit na cizího člověka a třeba jen pozdravit a na druhém konci světa si to někdo rozmyslí, odloží pilu a začne hospodárně pracovat s již obdělaným pozemkem?

Víra hory přenáší

Tu knihu si píšeme sami

16 hodin denně v maximálním pracovním nasazení? Víkendy? To kdysi existovalo, na to si ještě pamatuji. I takto může vypadat home office. Všude slýcháme: doba se zrychluje, vývoj jde vpřed. Kdo by chtěl zůstat pozadu? Ve skutečnosti zůstává pozadu rodinný život, emoce, společné zážitky s přáteli. Každý den a každý moment máme příležitost balancovat, každá chvíle je vhodná ke změně.

Fakta a mýty

V ČR i jinde na světě žije mnoho hodných lidí ochotných pomoci lidem v nouzi. Také je na tom založen sociální systém zemí, ve kterých existuje.

Je známo a ke shlédnutí i poslechu mnoho případů, o tom, jak se vlna nenávisti a zla šíří a putuje po celém světě od porušování lidských práv na život, hanobení důstojnosti pod jakoukoli záminkou nebo přirozeně neoprávněné nakládání s majetkem.

Pozoruji, jak strach a nenávist rozděluje sociálně založené společnosti, jak strach a nenávist útočí na její základy.

Budoucnost prognózovat je velmi těžké z důvodu mnoha proměnných. Mohou se naplnit nejpozitivnější očekávání života v míru a lásce stejně jako nejstrašnější plné bolesti a utrpení.

Já se ptám : Jsme na všechny scénáře připraveni? Jsme připraveni psychicky i materiálně zabezpečeni? Máme rezervy, které je možné v době nedostatku použít? Stála by společnost v době krize na svém dobrém společenskohumanitárním já?

Chci věřit, že odpověď na všechny otázky je ano.

V opačném případě lidé a spolecnosti, každý jednotlivě, svůj čas promarnili.

Jak jsme připraveni?

Delší epitaf než by se slušelo

Holubice míru se zlomeným křídlem usedla na optický kabel zcela znavená. Měla za sebou tuze dlouhou a strastiplnou cestu.Viděla stromy, se kterými se už nikdy neshledá, sušiny dříve plné vody, zvířata, která jsou těmi posledními, lidi, kteří pozbyli cit a radost ze života.Začala pět tklivou píseň plnou hoře, nářku a bolesti.

Přiletěl k ní havran černý jako noc. Pohlédl na ni, uronil slzu a přestože to nemá ve zvyku, svým hlasem holubici pohladil.Stačilo tak málo: projevit účast s bezprostřední upřímností.I ta slza stačila k tomu, aby otevřela hráz všemu, co už dál nemohla vlastnit nenasytná přehrada. Všechen cit zaplavil srdce holubice stejně jako požáry sužované lesy.

Když pohasl poslední uhlík sváru a dým zlosti, holubice zamávala uzdraveným křídlem.To v lidech se probudila naděje. Kdosi v obývacím pokoji za oknem odložil svůj mobil na sedačku, vstal od televize a podíval se z okna. Sledoval, jak kapky deště na střechách, parapetech, silnicích a chodnících hrají spásnou symfonii. Od tohoto vhledu nemohl odtrhnout oči a uviděl, že i za dalšími okny v ulici stojí lidé a pozorují to, co on.

Stačilo pozvednout ruku s uvolněnými prsty a zamávat. Jak se úsměv rozlil na lidských tvářích, tak i holubice pookřála.

V lidech se probudila naděje a lidé mají moc tvořit. Doteď ji málo využívali, ale teď budou. Mezi lidmi se rodí tvůrčí myšlenky a vše, co tomu dosud stálo v cestě, se rozpomíná na cit, hodnoty a radost ze života.

Holubice odletěla. Havran ji teď doprovází. Bez konce není začátek.

Byznys, zrcadlo a čtyři dohody

Když už je řeč o zrcadlech, o těch ve vztazích, především jako partnera chápu každou bytost, se kterou jsem v jednom čase a na jednom místě. Buduji důvěru v sama sebe a když se sebou nejsem spokojená, změním to. Okolnosti už se vždy změní samy.

Pravdou je, že přednášky nic nevyřeší a mohou sloužit jen jako úvaha k zamyšlení, přestože hlavní čeští protagonisté, pan Dušek a pan Knotek (vystupuje pod přezdívkou), jsou horliví a mají značný vliv a dosah.

Hlavní chyby, které se dopouštíme ve vztahu sám k sobě je to, že míváme tendenci být na sebe sama hodní a tím si nejvíce ubližujeme.

Vždy, když máme pocit, že všechno kolem nás je špatně, jsme jak špinavé jablko a na to už recept známe. Nemilosrdně očistit a podat v otevřené dlani kolemjdoucím