Vydat se na cestu

Život a smrt – stále hledáme viníky a omluvy pro svou zlobu.

Jen chameleon se dokáže přizpůsobit prostředí. Každému jinému to působí rozpor a ten působí nemoc.

Moc málo si vážíme každého dne, moc málo si vážíme života, jinak bychom zlobu neplivali.

Když řeknu: víra v lásku – špatně to pochopíte.

Snad tedy ponořit se v okamžiku mezi nádechem a výdechem a položit si otázku: kdo jsem já?

Nabubřelá mysl ať si staví své konstrukty, já naslouchám a odpověď se mi donese..jednou 🙂

Dvakrát do jedné řeky nevstoupíš

Lidé se mění a vracet se neustále v mysli  k minulosti nemá smysl. Ovšem,
inventura by se dělat měla.

Když cítíme, že jsme nebo někde něco se pohnojilo, musí se najít příčina.

Už jen proto, aby se to neopakovalo. Jinak se to bude vracet a vracet, v jiných podobách a jiných situacích.

Hybaj do minulosti, huš, huš.

Nebo si dej třeba kávu….

O sluncích a nekonečnu

To je zase den. Kašlem na to, pojďme vytěsnit "pár dalších maličkostí, které nejsou v našem životě vůbec důležité".

Moje lokální slunce je jen mé, Vaše slunce jen Vaše.

Kdybych řekla, že Vám to své půjčím, lhala bych.

Vím a jsem bytostně přesvědčená, že ego je schopné jakéhokoli konstruktu jen kvůli tomu, aby ho nic nebolelo, aby ho nic neohrozilo.

To pomyšlení, že žijeme v iluzi, jakkoli důmyslné, a jsme jí ochotní věnovat naši životní energii a nikdy nepoznat nekonečno, to je tak konejšivé.

Čas nejsou peníze, čas je zloděj, jen ego ve svém třpytivém hávu. A prostor? Pro ten se vedou války a dává našim jakkoli nepatrným životům smysl jen proto, abychom si dokázali, jak jsme malicherní.

Čím víc o pravdu usilujeme, tím víc nám uniká. Zaslepeni s vahami v rukách se ženeme do propastí, které si mezi sebou stavíme.

To je zase den. Kašlem na to, pojďme vytěsnit „pár dalších maličkostí, které nejsou v našem životě vůbec důležité“.

Ale no tak, ironie už bylo dost. Dnes máme možnost zažít den otevřených dveří. Pusťte mozek do nitra srdce a naopak. Může to být zajímavá zkušenost pro všechny zúčastněné. Co kdybychom dnešní den věnovali jenom pravdě, té jedné obyčejné, bez příkras a pozlátek, té nuzné, o kterou je vždy nouze?

Jen z nouze bývá ctnost a chudoba cti netratí. Vždyť co je skutečné bohatství?

Když měl mládenec přinést ptáka ohniváka, musel vybrat obyčejnou klec. Když měl přivést koně zlatohříváka, musel vybrat obyčejnou ohlávku, nikoli přezdobený postroj. Kdyby zvolil špatně, zvíře by spustilo povyk a vzbudilo by celý dvůr a zámek a mládenec by svoji pannu nezískal, neosvobodil.

Krásný den a dobré volby

Šišky do hotelu nepatří

Šišky se obecně doporučují do hmyzích hotelů pro jejich pevnost a trvanlivost. Nejrůznější hmyz je má též v oblibě. Proti modřínovým se snad nedá namítnout nic.

Ostatní šišky se stávají hmyzí pastí, obzvláště, když zaprší.

Udělali jsme tedy s menší borovicovou šiškou pokus.

Borovicová šiška

Šišku jsme za krásného jasného letního dne sebrali ze země a doma ji dali do misky s vodou.

Chtěli jsme si ověřit teorii, o které jsme někde četli.

Už po pár minutách se šiška začala zavírat.

Za 15 minut byla šiška skoro celá zavřená.

Šišky jsme vyndali z vody.

Tato fáze netrvala déle než 20 minut. Jak dlouho spí hmyz, netušíme.

Doufali jsme, že se šiška při vysychání zase otevře, ale již je to víc než 5 hodin a šiška je zavřená ještě pevněji než dosud.

Pokud se něco změní, dáme Vám vědět.

Lilie v secesním okně

Pohledem ze světa do světa a krása jí náleží,

jen kouzlo písečné tajemství ustřeží.

V zákoutí skrývá se příměří,

ve které na světle každý snad uvěří.

Víra ta tvoří tento svět i záhrobí,

hroutí se, propadá a rodí se i v příkoří.

Kouzlo je radost a dává poznání,

lásce se ve světle nikdo nebrání.

Kdybys snad cestičku ztratil,

stačí jen pomyslet, abys zas nabyl.

Dívej se do srdce víc než ven,

vždycky je naděje a čas je jen sen.

Když obrazy vypráví: O smutku a důstojnosti

Tehdy růže řekla: „Se smutkem se snoubí důstojnost a úcta. Smutek k životu prostě patří. Tehdy zapomínáme na maličkosti a malé křivdy a vidíme toho, kdo odešel jako celek, snažíme se vidět důvody a širší souvislosti. „

„Ale růže se darují i z lásky.“

Růže odvětila: “ Samozřejmě se vždy darují z lásky. Vždyť co by byl život bez lásky?“

V hlubinách

Začni poznáním sebe sama.


To je prostě základ. Jenže, jak na to. Někdo to dělá skrz druhé a upřímně, to nefunguje. Co člověk, to náboženství, se říká.


Když chceš něco zlepšit, budeš muset jít u sebe na dřeň. Maximální upřímnost často bolí. Co bolí, to přebolí. Projdeš delší cestou než hobit z Kraje. Bude to vzrůšo.

Žádný „ka“ nebo „neka“ (neznáte? tak se děti ujišťují navzájem, kdo je a není s někým kamarád).

Zjistíš, že bez ostatních lidí, jako puzzle do skládačky, by ses neposunul.

Můžeš to po buddhisticku nebo taoisticku nechat odplynout, ale hvězdy Ti daly nějakou náturu do vínku.

Jen se nevymlouvej na hvězdy! Ty padají občas vzhůru.

Zkus se s tím sžít.

Žij a buď šťastný.

Po té cestě už budeš vědět, jak.

„Vejdu do autobusu a nahlas pozdravím“

Příběhy ze sídliště

„Nastoupím do autobusu a nahlas pozdravím. Dělám to tak od doby, kdy jsem se přistěhoval do Prahy z malého vzdáleného městečka.
Lidé na můj pozdrav reagují různě, ale jezdím ve stejných časech a už mi odpovídají nejen školáci a malé děti, ale i řidiči autobusu a ostatní cestující. Hned je ta Praha méně neosobní, hned se poznám i s cestujícími, i se svými sousedy….“

A tak se mi potvrzuje, že nejlepší je začít pozdravem. Někdy člověk neví, jak druhého oslovit, jak se přiblížit. Čím stárneme a „moudříme“, propasti mezi sebou navzájem se mohou zdát nepřekročitelné, lidé se zdají být méně a méně dostupnými. Třeba zdání klame, ale to se musí vyzkoušet. Pozdrav může být dobrý začátek. A pak? Pak se uvidí. Dobrodružství začíná….Hodně štěstí 🍀
SKC

„Vejdu do autobusu a nahlas pozdravím“

Buďme konkurenceschopní

Žijeme v době střetu personality jedince s entitou vytvořenou lidmi zvanou AI (umělá inteligence).

Zdálo by se, že je „čas skládat zbraně“. Přece, jak může jedna osobnost, jedna mysl soupeřit s poznatky milionů, miliard lidí a věků? Někdo si řekne, že může ještě stále soupeřit s tím a tím užitým algoritmem a jiný zas, že je ještě možnost ten a ten algoritmus vylepšit, vytvořit jiný, dokonalejší kód.

Vím ze zkušenosti jen to, že dokud jsou tu otázky, na které hledáme odpovědi, naše cesta ještě není u konce.

Moje rada zní, buďme konkurenceschopní, pracujeme na sobě, inovujme, zkonkretizujme vize, sny a cílevědomě je realizujme. Stále budeme mít v tomto i budoucím světě místo, protože inspirace nás nikdy nevede ke zmaru. Vemte na cestu smysl pro dobrodružství a objevujte.

Každý dobrý podnikatelský plán obsahuje manipulační prostor, prostor pro variabilitu nákladů. Svět se mění, prostředky se vyvíjejí, vize zůstávají. Nejsou srovnatelné, každá osobnost sní o něčem jiném. A i když by se mohlo jevit, že nápad toho či onoho je malicherný nebo významně přerůstá ten náš, ve finále vlivem synergie do sebe můžou zapadnout jako drobné puzzle proto, aby se svět posunul přesně tam, kam má.

🔆Zapišme si do deníčků: buďme konkurenceschopní.

Dělejme vše, abychom se mohli na sebe podívat do zrcadla a říct si: „dobrá práce. To, co vidím, je přesně to, co vidět chci a nechci si to pamatovat jako záblesk vzpomínky na jednu úspěšnou chvíli v životě, ale chci tím být. Jsem nejlepší verzí sebe sama právě teď. Už jsem se omluvil/a, už jsem odpustil/a. Jsem tu a jsem tu rád/a.“

Konkurence není to, co mě ohrožuje, ale to, co mi dává možnost vymezit se vlastní originalitou.

Buďme konkurenceschopní = buďme originální (buďme nejlepší verzí sebe sama tady a teď 🙂).

©️SKC

O správci

Prohlížím stránky jako fotoalbum. Je obvyklé, když kouknete na web a chcete vědět, kdo je kdo.

Tedy pár slov o mně.

Jmenuji se Štěpánka. To jméno mi dali rodiče a po několika desetiletích jsem se s ním i sžila. O tom, kde pracuji a kde jsem pracovala, si můžete přečíst víc na mém profilu zde. Ta fotka je už zase aktuální :-). Díky disciplíně se mi podařilo za od září do ledna zhubnout 26 kilo, tedy jedno takové menší, odrostlejší dítě. Když se budete se mnou chtít potkat, nezvěte mě na oběd ani na večeři :-).

Co víc? Svět je veliký a já jsem úplně obyčejná. Nuda a šeď to rozhodně ale není, protože miluji barvy, kreativitu, lidi, různorodost, poznání, zpívám, čtu, zahradničím, tvořím a vždy, když jsou tomu hvězdy nakloněny, i organizuji. Miluji pohodu a ráda se na ní podílím jako tvůrce i jako uživatel. Okolnosti chápu jako vesmírný mikro-třesk, ke kterému lze dojít nebo ho navodit. Mám za to, že motivování bývá nedoceněné v krátkém horizontu. I když, co je vlastně jeden lidský život s porovnáním času vesmíru 🙂 ?

Pokud mi tu zanecháte komentář nebo mi pošlete zprávu, velmi si toho vážím a věřte mi, že Vám odpovím hned, jakmile to bude možné.

Hodně se pohybuji na Facebooku, ale najdete mne i na Discordu, Snapchatu, WhatsAppu, omezeně na Instagramu nebo X, Messengeru, ale i na mnoha dalších. Jestli Vás zajímají moje zájmové činnosti, koukněte se do skupiny, kterou spravuji a která je takové moje třetí dítě. Týká se to dění na Praze 15, takže ostatní regiony asi moc nenadchne :-). Na Youtube najdete „moje experimenty„. Abych pravdu řekla, jediná síť, které se věnuji nejvíce, jsou všichni ti, se kterými se potkávám „live“ (let´s say) 🙂 .

A o tomto webu?

Čtení to může být někdy trochu „tíživější“, rozhodně nesurfujeme po povrchu. Obliba je věc osobního nastavení a na to „mít náladu“, má každý právo přesně na takovou, jakou chce nebo jakou si dovolí. Hezky si to užijte a zbytek doladíme, až se potkáme :-).

Štěpánka Koubová Černá