O správci

Prohlížím stránky jako fotoalbum. Je obvyklé, když kouknete na web a chcete vědět, kdo je kdo.

Tedy pár slov o mně.

Jmenuji se Štěpánka. To jméno mi dali rodiče a po několika desetiletích jsem se s ním i sžila. O tom, kde pracuji a kde jsem pracovala, si můžete přečíst víc na mém profilu zde. Ta fotka je už zase aktuální :-). Díky disciplíně se mi podařilo za od září do ledna zhubnout 26 kilo, tedy jedno takové menší, odrostlejší dítě. Když se budete se mnou chtít potkat, nezvěte mě na oběd ani na večeři :-).

Co víc? Svět je veliký a já jsem úplně obyčejná. Nuda a šeď to rozhodně ale není, protože miluji barvy, kreativitu, lidi, různorodost, poznání, zpívám, čtu, zahradničím, tvořím a vždy, když jsou tomu hvězdy nakloněny, i organizuji. Miluji pohodu a ráda se na ní podílím jako tvůrce i jako uživatel. Okolnosti chápu jako vesmírný mikro-třesk, ke kterému lze dojít nebo ho navodit. Mám za to, že motivování bývá nedoceněné v krátkém horizontu. I když, co je vlastně jeden lidský život s porovnáním času vesmíru 🙂 ?

Pokud mi tu zanecháte komentář nebo mi pošlete zprávu, velmi si toho vážím a věřte mi, že Vám odpovím hned, jakmile to bude možné.

Hodně se pohybuji na Facebooku, ale najdete mne i na Discordu, Snapchatu, WhatsAppu, omezeně na Instagramu nebo X, Messengeru, ale i na mnoha dalších. Jestli Vás zajímají moje zájmové činnosti, koukněte se do skupiny, kterou spravuji a která je takové moje třetí dítě. Týká se to dění na Praze 15, takže ostatní regiony asi moc nenadchne :-). Na Youtube najdete „moje experimenty„. Abych pravdu řekla, jediná síť, které se věnuji nejvíce, jsou všichni ti, se kterými se potkávám „live“ (let´s say) 🙂 .

A o tomto webu?

Čtení to může být někdy trochu „tíživější“, rozhodně nesurfujeme po povrchu. Obliba je věc osobního nastavení a na to „mít náladu“, má každý právo přesně na takovou, jakou chce nebo jakou si dovolí. Hezky si to užijte a zbytek doladíme, až se potkáme :-).

Štěpánka Koubová Černá

Kruhy osudu

Liberalismus 19. století mohl být odpovědí na absolutistickou moc monarchie stejně jako luteránství, v českých zemích husitství, na absolutismus církve.

A jak jde život ve větších či menších kruzích, nacizmus a komunismus mohl být odpovědí na liberální systém, ve kterém, přece jen, bylo opět těžké prosadit se „obyčejnému“ člověku.

Ať tak či tak, obyčejní lidé to mají těžké. Pravda nebo lež?

Pravdou je, že otázky existují, ale život formují rozhodnutí.

Podobně probíhající válka mohla být odpovědí na otázku boje s Covidem, nemocí, pro kterou se stala zásadní opatření, která budou brzy eskalovat.

Řekli bychom si, že se lidstvo poučilo. Řekli bychom si, že příčinou všech skutků jsou jednotlivci.

Jedinou pravdou je, že žádný člověk není svobodný v absolutním smyslu slova.

Je nějaká cesta, jak se z kruhu žádosti a utrpení vymanit?

Tibetské přísloví praví, že rybník lze ochránit jedině stavidlem…

Svůj svět si tvoříme sami nebo?

Vibrace nevibrace, resonance neresonance, sdílení…

Ano, sdílení je to, u čeho se teď zastavme.

Není možné uniknout sdílené informaci. My sami máme touhu sdílet zážitky, sdílet poznatky, hovořit o nich, totéž každý z nás.

Máme to štěstí, že žijeme v době, kdy je velmi snadné rozšířit okruh těch, se kterými navzájem sdílíme. Ovšem, ideálně , pokud je tento proces oboustranný, má větší smysl a přináší i větší uspokojení, naplnění, nazvěme to dle libosti.

Na druhou stranu, těch sdílených informací a i emocí nás může snadno zahltit, přetížit, až se v tom ztratíme.

Ztracený člověk velmi snadno začne panikařit.

Panika se projeví nejčastěji pocitem zmatenosti, neschopnosti koncentrace, neklidem, obavami až úzkostí, strachem.

Psychická nerovnováha vede obyčejně k zhoršené fyzické vitalitě, k různým onemocněním.

Některým onemocněním lze předcházet a lidstvo to tak činí už mnoho let a účinně.

V tomto okamžiku to už nezačíná být o nás, ale o „všeobecném“ názoru či zkušenosti. Popojedem 🙂.

Prvním předpokladem je, že je vakcína nebo vůbec účinná vakcína (taková, jakou známe proti dětské obrně apod).

To je možné.

Z toho ale již dávno nevyplývá, že si každý tvoříme svůj svět. Najeli jsme na vlnu, ale ne svou.

To o té rybě znáte?

Ryba žije celý život ve vodě, cokoli jako souš nebo ovzduší je pro ni nepředstavitelné. Jednou vykoukne nad hladinu…

Kdyby Pratchett pokračoval, snad by to bylo v duchu: vykoukne nad hladinu a vznese se k nebi.

Racek je její největší kamarád, vždyť jí ukázal, jaký život opravdu je. Ukázal jí slunce, vzduch, mraky, pevninu, zvířata a lidi, domy, hory..

To si myslela do chvíle, kdy ji sežral.

′′ANTHONY HOPKINS′′

Opusťte lidi, kteří nejsou připraveni vás milovat. Tohle je ta nejtěžší věc, kterou v životě musíte udělat a bude to také nejdůležitější.

Přestaňte dávat svou lásku těm, kteří nejsou připraveni vás milovat.
Přestaňte vést náročné rozhovory s lidmi, kteří se nechtějí změnit.
Přestaňte se setkávat s lidmi, kterým je vaše přítomnost lhostejná.

Vím, že náš instinkt je dělat vše, co můžeme, abychom získali uznání lidí kolem sebe, ale je to také impulz, který nám krade čas, energii, duševní i fyzické zdraví.

Když se začnete ve svém životě projevovat zcela, s radostí, zájmem a odhodláním, ne všichni budou připraveni vás následovat ve vaší čisté upřímnosti.

To neznamená, že musíte změnit to, kým jste, znamená to, že musíte opustit lidi, kteří nejsou připraveni vás doprovázet.

Pokud jste vyloučeni, uraženi, zapomenuti nebo ignorováni těmi, kterým věnujete svůj čas, neděláte si laskavost tím, že jim nabídnete svou energii a život.
Pravdou je, že tu nejsme pro každého a ne každý je tu pro nás.

To je to, co dělá život výjimečným, když najdete pár lidí, se kterými jste opravdovými přáteli, nebo je milujete, se kterými máte opravdový vztah.

Budete vědět, jak je to cenné, protože máte zkušenost s tím, co cenné není.

Čím více času strávíte snahou, abyste milovali někoho, kdo toho sám není schopen, tím více času pak ztrácíte
i tím, než se ho zbavíte, abyste se mohli spojit s někým jiným.

Na této planetě jsou miliardy lidí a mnoho z nich vás potká na jejich úrovni, se stejnými vibracemi, zájmy i odhodláním.

Čím menší zůstanete, tím více dovolíte ostatním, aby vás využívali jako polštář, možnost náhradního plánu nebo terapeuta pro své emoční léčení, tím déle zůstanete mimo komunitu, po které opravdu toužíte.

Možná, že když přestanete komunikovat, nebudou vás hledat. Možná, když se přestanete snažit, vztah skončí. Možná, že když přestanete posílat textové zprávy, váš telefon bude celé týdny tichý.

To neznamená, že jste zničili vztah, znamená to, že jediné, co ho drželo, byla energie, kterou jste vynaložili, abyste ho udrželi.
Není to láska, ale přítěž.
Jen dáváte šanci tomu, kdo si ji nezaslouží…

Zasloužíte si víc. Jsou lidé, kteří by neměli být ve vašem životě – uvědomte si to.

To nejcennější, co v životě máte, je váš čas a energie, protože obojí je omezené.
Je to vaše energie!
Čemukoliv věnujete svůj čas a energii, to určuje vaši existenci.

Když si to uvědomíte, začnete chápat, proč vás tolik znepokojuje, když trávíte čas s lidmi, kteří vám nevyhovují, a na místech nebo situacích, kde ani nechcete být.

Začnete si uvědomovat, že nejdůležitější věc, kterou můžete udělat pro sebe a pro všechny kolem sebe, je chránit svou energii silněji, než cokoliv jiného.

Udělejte ze svého života bezpečné útočiště, kde jsou povoleni pouze lidé, “kompatibilní′′ s vámi.

Nejste zodpovědní za záchranu nikoho.
Nejste povinni kohokoliv přesvědčovat, aby se zlepšil.
Není vaše povinnost existovat pro jiné lidi a věnovat jim svůj život, kousek po kousku…

Protože pokud se cítíte špatně, pokud se cítíte povinni, budete zdrojem všech svých problémů, obáváte se jen, že nedostanete zpět laskavost, kterou jste ostatním věnovali.
Jedinou povinností je uvědomit si, že jsme pánem svého osudu a přijmout lásku, o které jsme přesvědčeni, že si ji zasloužíme.

Rozhodněte se, že si zasloužíte skutečné přátelství, opravdový závazek a naplněnou lásku.
S pozitivními lidmi a dobrou energií…

Neztrácejte čas s lidmi, kteří za to nestojí, změna vám poskytne lásku, respekt, štěstí a ochranu – to je to, co si zasloužíte.

Počkejte – jen chvíli…
A sledujte, jak se všechno začíná měnit!

Anthony Hopkins

Ze sociálních sítí:
„Staré pověsti české za 100 let…“

„Staré pověsti české za 100 let…

Malá dcerka se v roce 2120 ptá svého otce:
Tati, dneska jsem zaslechla, že prý kdysi žili v nějakých Čechách nějací Češi, slyšels o tom něco?
Samozřejmě maličká, prý právě podle nich se dnes říká: „ty seš blbej jako Čech!“
Aha a kde ty Čechy byly?
No, to se přesně neví, ale asi někde ve střední Evropě.
A to vážně byli tak blbí?
Asi ano, prcku, podle pověstí si prý rozprodali a vytunelovali vlastní zemi, jejich vláda nechala lidi umírat, protože náklady na léčení si nemohl slušný člověk dovolit a pokud ano, brzy zemřel zadlužený hladem, protože lichvářství bylo posvěceno na byznys.
Za vrcholné představitele si postupně volili kdejakého lumpa, jeden prezident dokonce pustil lumpy a darebáky ještě dříve než je stihli potrestat a zabavit jim, co nakradli.
Ti Češi si zlikvidovali zemědělství a průmysl a tím vzali lidem práci.
Prodávali jedovatý alkohol, dováželi a draze prodávali odporné a nezdravé potraviny z jiných zemí jen proto, že byly levné a dalo se na nich zbohatnout.
Kdo se bránil útočníkovi, toho zavřeli a útočník byl ponechán na svobodě a ještě odškodněn.
Vyživovali si z vlastní kapsy ty, co nechtěli vůbec pracovat, prodejné politiky, různé mafie, církev, příživníky a jiné darebáky. Stali se poskoky cizích mocností.
Dokonce i zákony dělali takové, aby vyvolení mohli beztrestně krást a prostí lidé to spláceli z obrovských a nesmyslných daní.
Pustili si do země další příživníky, kteří opustili vlastní rodiny v nouzi, nechali je pustošit svoji vlast, kulturu a domy.

Ale nejspíš to jsou jenom povídačky, tomu se nedá věřit. To se asi jenom tak říká, víš, protože podle výpočtů tak blbý nikdo ani být nemůže!“

Foto zima 2020, Říp v mlze @liberavoluntas.cz

Vzor hodný následování

A už se opět rozjela debata na téma chybějících idolů a osobností.

Já sama jsem za tento trend docela ráda. Je to totiž zároveň i ukazatel toho, že si začínáme vážit sami sebe, přestáváme někoho jen kopírovat, začínáme žít sami za sebe, učíme se to dělat zodpovědně a začínáme sami sebe vnímat jako vzory hodné následování.

Kéž to není jen další způsob sebeklamu, kéž to není jen slepá ulička, ve které podlehneme svým neřestem a slabostem. Kéž dokážeme být tím nejlepším ve více a více okamžicích.

Pansofia, Jan Michael Kubín

Jan Michael Kubín

“ Přišel jsem s tou myšlenkou. Řekli mi, že je to dobré, ať to rozvedu. Řekli mi, nenech se ovlivnit literaturou, piš, jak Ti to přijde. A já jsem několik týdnů psal.“

S panem Kubínem se musíte seznámit. Jeho energie, nadšení a pozitivní nálada Vás naprosto pohltí. Na první pohled nepůsobí nijak výrazně. Pokud byste šli okolo něj pohrouženi do starostí sám v sebe, nejspíš, byste si ho ani nevšimli.

Co mi to jen připomíná? Podobně se hovořilo od pradávna o všech „velkých“ lidech, kteří se zasadili o pokrok nebo zásadně přispěli vývoji společnosti.

https://www.pansofia.cz/www/1-cast

Třebaže by se mohlo zdát, že autor navazuje na myšlenku Mistra Jana Amose Komenského, je třeba se s tvorbou a hlavní myšlenkou obou pánů blíže samostatně seznámit proto, aby mohla být odpověď nalezena.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Pansofia

Kniha do obecného vlastnictví lidskému rodu
PANSOFIA
   to jest
Všeobecná moudrost
   založená na samé lidské přirozenosti tak,
že pomocí všech vrozených obecných znalostí,
vrozené touhy po dobru a správného poznání
snah a prostředků k dosažení touženého,
jakož i jejich řádného uplatnění při všech dílčích krocích
mohou VŠICHNI lidé zřetelně vidět VŠECHNO své dobro a zlo,
dobra dosáhnout, budou-li je sledovat po ZCELA neklamných cestách,
a zlu uniknout, budou-li mu unikat.
   Aby bylo možné u celého lidského rodu dosíci dokonalého myšlení,
dokonalé řeči a dokonalého vytváření věcí,
a tím aby se konečně jednou mezi lidmi dosáhlo všeobecné svornosti,
aby se ze světa (uzná-li Bůh za dobré) vymýtily nesváry, je dílo
   věnováno všem národům země

Vzduch je přesycen motlitbami

Bolest hlavy střídá smutek a smutek radost nevelkou.

Na tuto nemoc není lék, který lze spolknout a zapít.

To, co fungovalo dřív teď nepomáhá.

Andělé roztahují svá křídla.

Ve vzduchu se nese hlas zástupů a každá jednotlivá motlitba, přání i nářek se nese k sluchu anděla i každého, kdo se naučil naslouchat.

Tolik milosti bylo lidem dáno, tolik příkoří bylo zažehnáno.

Tolik motliteb a tolik přání, tolik nářků a bolesti…

Teď zní ta hudba devátá a spojuj  národy v krajině ohroženého lidství. Protože hudba není jen dar, ale i služba… a nejen to zaznívá v Poselství hudby od Zdeňka Lukáše s poezií  Markéty Procházkové.

Jen hudba pomůže přehlušit zvuk tolika motliteb.

Člověk nebyl stvořen k tomu slyšet hlas tisíců nebo snad ano?

Co když je to teď?

Co třeba představa, že se naše duše zdokonalovaly po tisíciletí právě pro dnešní časy a nacházejí se uprostřed té největší a nejzásadnější zkoušky?

Co třeba představa, že ten, kdo se usmívá a láskyplně si všechny zkušenosti a poznání nechává pro sebe je tím, kdo svou hřivnu zakopal, místo aby ji daroval nebo použil?

Co třeba myšlenka, že stačí promluvit na cizího člověka a třeba jen pozdravit a na druhém konci světa si to někdo rozmyslí, odloží pilu a začne hospodárně pracovat s již obdělaným pozemkem?

Víra hory přenáší

Tu knihu si píšeme sami

16 hodin denně v maximálním pracovním nasazení? Víkendy? To kdysi existovalo, na to si ještě pamatuji. I takto může vypadat home office. Všude slýcháme: doba se zrychluje, vývoj jde vpřed. Kdo by chtěl zůstat pozadu? Ve skutečnosti zůstává pozadu rodinný život, emoce, společné zážitky s přáteli. Každý den a každý moment máme příležitost balancovat, každá chvíle je vhodná ke změně.