Zaznění bubnu odstartovalo raketu. Raketa obletěla zeměkouli. Toto všechno jsi ty.A jak jsem tak vnímala celistvost, obrazem prostoupil ohromný jelen s bohatým parožím. Z temene hlavy mu vytékaly 4 řeky směrem vzhůru.
Ty řeky byly vlasy. Když jste se do nich ponořili, zmizeli jste, řeka také. Mohli jste se objevit a zase zmizet dle libosti a přání.Pozornost upoutal proud jedné z řek. Byl to mohutný vodopád tekoucí ze skalního útesu. Zpoza vodopádu se objevil velký stín. Skrz tekoucí vodu se prodala nejdříve jedna, pak další tři hlavy a s nimi ohromné tělo. Drakovo tělo připomínalo zeměkouli a bylo vším s ohlušujícím vodopádem na pozadí. Drakovo tělo bylo šedozelené a jeho obrysy pokrývaly tvrdé šupiny. Hlavy měl mohutné, spíš hranaté a všechny tři byly spojeny s tělem objemným krkem.
Podala jsem mu košík lahodných čerstvých jahod, který i s obsahem slupl jako malinu. Hodil mi žhavou měnící se kouli. „Buď hodná“.Hrála jsem si s ní, mohla se zakalit, ale kutálela jsem ji z jedné ruky do druhé a změnila ji na samozářící bílou kouli. Koule nepálila, její světlo bylo léčivé a živoucí zároveň. Drak si ji vzal a do dlaně mi položil pár náušnic s černými broušenými korálky.Vydat se k další řece už nebyl čas.
Uran
