V ČR i jinde na světě žije mnoho hodných lidí ochotných pomoci lidem v nouzi. Také je na tom založen sociální systém zemí, ve kterých existuje.
Je známo a ke shlédnutí i poslechu mnoho případů, o tom, jak se vlna nenávisti a zla šíří a putuje po celém světě od porušování lidských práv na život, hanobení důstojnosti pod jakoukoli záminkou nebo přirozeně neoprávněné nakládání s majetkem.
Pozoruji, jak strach a nenávist rozděluje sociálně založené společnosti, jak strach a nenávist útočí na její základy.
Budoucnost prognózovat je velmi těžké z důvodu mnoha proměnných. Mohou se naplnit nejpozitivnější očekávání života v míru a lásce stejně jako nejstrašnější plné bolesti a utrpení.
Já se ptám : Jsme na všechny scénáře připraveni? Jsme připraveni psychicky i materiálně zabezpečeni? Máme rezervy, které je možné v době nedostatku použít? Stála by společnost v době krize na svém dobrém společenskohumanitárním já?
Chci věřit, že odpověď na všechny otázky je ano.
V opačném případě lidé a spolecnosti, každý jednotlivě, svůj čas promarnili.
Jak jsme připraveni?
