Vibrace nevibrace, resonance neresonance, sdílení…
Ano, sdílení je to, u čeho se teď zastavme.
Není možné uniknout sdílené informaci. My sami máme touhu sdílet zážitky, sdílet poznatky, hovořit o nich, totéž každý z nás.
Máme to štěstí, že žijeme v době, kdy je velmi snadné rozšířit okruh těch, se kterými navzájem sdílíme. Ovšem, ideálně , pokud je tento proces oboustranný, má větší smysl a přináší i větší uspokojení, naplnění, nazvěme to dle libosti.
Na druhou stranu, těch sdílených informací a i emocí nás může snadno zahltit, přetížit, až se v tom ztratíme.
Ztracený člověk velmi snadno začne panikařit.
Panika se projeví nejčastěji pocitem zmatenosti, neschopnosti koncentrace, neklidem, obavami až úzkostí, strachem.
Psychická nerovnováha vede obyčejně k zhoršené fyzické vitalitě, k různým onemocněním.
Některým onemocněním lze předcházet a lidstvo to tak činí už mnoho let a účinně.
V tomto okamžiku to už nezačíná být o nás, ale o „všeobecném“ názoru či zkušenosti. Popojedem 🙂.
Prvním předpokladem je, že je vakcína nebo vůbec účinná vakcína (taková, jakou známe proti dětské obrně apod).
To je možné.
Z toho ale již dávno nevyplývá, že si každý tvoříme svůj svět. Najeli jsme na vlnu, ale ne svou.
To o té rybě znáte?
Ryba žije celý život ve vodě, cokoli jako souš nebo ovzduší je pro ni nepředstavitelné. Jednou vykoukne nad hladinu…
Kdyby Pratchett pokračoval, snad by to bylo v duchu: vykoukne nad hladinu a vznese se k nebi.
Racek je její největší kamarád, vždyť jí ukázal, jaký život opravdu je. Ukázal jí slunce, vzduch, mraky, pevninu, zvířata a lidi, domy, hory..
To si myslela do chvíle, kdy ji sežral.
