Rukověť bojovníka světla , Paulo Coleho ++

Jakmile mistr vidí, že je bojovník sklíčený, řekne mu:

„Ty nejsi to, co se objeví, i když zesmutníš. Ty jsi mnohem víc než to.

Zatímco mnozí odešli – z důvodů, které nikdy nepochopíme -, ty jsi stále zde.

Proč Bůh odvedl tak neuvěřitelné lidi a nechal tu tebe?

V této chvíli už miliony osob rezignují. Nehněvají se, nepláčí, dál nic víc nedělají, jen čekají, až přijde čas. Ztratili schopnost reagovat.

Ty jsi smutný. To dokazuje, že tvoje duše je ještě naživu.“

Rukověť bojovníka světla , Paulo Coleho +

Bojovník světla ví, že nikdo není hloupý, a každého člověka život poučí – přestože to vyžaduje čas.

On ze sebe vydává vždy to nejlepší a totéž očekává od druhých. Kromě toho se nezištně snaží ukázat všem, čeho jsou schopni.

Někteří druzí podotýkají: „Jsou mezi námi i nevděčníci“.

Bojovník se tím nenechá zmást. A dál povzbuzuje své bližní, protože tak povzbuzuje i sebe.

Rukověť bojovníka světla, Paulo Coelho

Jeden básník říká: „Bojovník světla si vybírá své nepřátele.“

On ví, čeho je schopen: nemusí hlásat po světě, jaké má vlastnosti a ctnosti.

Každou chvíli se však objeví někdo, kdo chce dokázat, že je lepší než on.

Pro bojovníka neexistuje někdo „lepší“ nebo „horší“: ke své osobní cestě má každý člověk potřebné vlohy.

Někteří lidé však naléhají. Provokují, urážejí, dělají vše, aby ho rozzlobili.

Tehdy mu jeho srdce říká: „Nevšímej si urážek, ty nijak nezvýší tvé schopnosti. Zbytečně se unavíš.“

Žádný bojovník světla nemaří čas tím, že by naslouchal provokacím: on hodlá naplnit svůj osud.

Z cest nevyhnutelnosti

Kdo se nedovede zasmát sám sobě, tomu se smějí ostatní.  Proto, i když Ti není zrovna nejlépe, usměj se. Tvůj úsměv spustí v Tobě ozdravné mechanismy a nejen to, ale úsměv plodí úsměv. Úsměvem můžeš rozjasnit nejedno lidské srdce, kterému nebylo zrovna nejlépe a nejen to Tvé. Úsměvem jsi rozehnal mračna, rozehnal tmu, aby mohlo vstoupit opět světlo. Když svítí slunce, člověk se cítí veseleji a příjemněji než když je zataženo. Usměj se.

Česko končí s chudobou, jde to?

https://ceskokoncischudobou.cz/

Po kliknutí na odkaz zjistíte pouze zdánlivou pravdu**.

I kdyby v Česku, ať je tím myšleno cokoli, chudoba byla, daleko škodlivější je chudoba lidství. Ta se vyskytuje celosvětově.

Protože vždy existuje opak stvořeného, třebaže opět zdánlivý, je třeba připomenout, že největší bohatství člověka spočívá právě v bohatství lidství.

Lidskost je největší bohatství člověka,

A projevit se může různě.

** projekty vznikaly, budou vznikat a vznikají a stejně tak je tomu s jejich zánikem. Myšlenky zůstávají a mají ohromnou snahu se projevit a realizovat, třebaže na to člověk v jeden okamžik nemá dost sil, času, vědomostí, zkušeností…Eva podala jablko Adamovi.

Profesof Antonín Holý

Ladislav Zibura:

Tenhle pán se jmenuje Antonín Holý. Možná ho neznáte, ale 1 z 200 obyvatel téhle planety se léčí jeho léky.

Pan profesor Holý totiž se svým týmem vyvinul lék potlačující virus HIV, hepatitidu typu B a další virová onemocnění.

Kromě jeho 60 patentů, 604 publikací a vytříbeného smyslu pro humor mi připadá impozantní ještě jedno číslo.

20 000 000 000 korun. Dvacet miliard. Tolik peněz už naše země (přesněji Akademie věd ČR) získala za Holého patenty.

Skromný chemik by se tak letos teoreticky podle majetku zařadil mezi 10 nejbohatších Čechů. Jen ty peníze nevydělal sobě, ale nám všem.

Profesor Antonín Holý zemřel v roce 2012. I v době, kdy už byl vážně nemocný, ze svého malého domku na okraji Prahy do práce nejezdil taxíkem, nýbrž MHD.

Nechápu proč, ale tenhle pozoruhodný příběh plno lidí nezná. Pan profesor se dokonce ani neumístil v anketě Největší Čech.

O panu profesorovi se jednoduše málo ví. A tak bych moc rád přispěl k tomu, aby ho lidé znali. Ten příběh za to stojí.

Tenhle pán se jmenuje Antonín Holý. Možná ho neznáte, ale 1 z 200 obyvatel téhle planety se léčí jeho léky.Pan…

Zveřejnil(a) Ladislav Zibura dne Čtvrtek 24. května 2018

(Fotografie: Lidovky.cz.)