„Jak souvisí pyramidový efekt s absencí schopnosti přiznat si chybu nebo důvěru ve zjevně nereálné sliby atd.?“
Možná jste už četli na sociální síti (Pavel Pelc cituje z neuvedeného zdroje) :
Znám příběh, který Ježíš říkal svým učedníkům a jestli ne, určitě by ho říkal. Jeden muž, buď to bylo z Judeje nebo Bruntálu, teď nevím, dostal na stůl dva hrnečky s kávou.
„Modrý hrnek, v něm je cukr, mlíko, kafe a nachcáno. Zelený hrnek, tam je jen káva. Bez ničeho,“ sdělil mu hostitel.
„To o tom nachcání mi jistě říkáte, že mi nechcete dopřát mléka a cukru“ hartusil muž a vybral si hrnek modrý.
Když se ho hostitel po vypití zeptal, jak mu chutnali chcanky, muž se zatvrdil, že ta káva byla nějaká divná,m ale chcanky v ní rozhodně nebyly, spíše hostitel neumí udělat dobrou kávu.
A tak hostitel nabídnul mu znovu modrý hrneček a řekl: „Pokud tam tedy nebyly chcanky, pij znovu“
A muž, protože by nevypitím chcanek přiznal, že předtím vypil chcanky, znovu vypil chcanky.
„Amen, pravím vám,“ řekl Ježíš, „kvůli hrdosti nejeden muž pije znovu a znovu chcanky a čím víc chcanek vypije, tím více je prohlašuje za manu skoro Mojžíšovu, protože po desátém kole by musel přiznat, že jich vypil dvě vědra. Nyní jděte a šiřte tuto zvěst.“
Úplně totéž se děje na úrovních místních zastupitelstev. Třeba radniční noviny, teď ještě hojně rozšířený mobilní rozhlas, nejméně třetina slouží propagaci místního politického osazenstva, viz průvodní slova starosty, radních a pod. To všechno se děje za veřejné peníze. Vlastníci tiskovin a dalších médií našli způsob, jak efektivně rozšířit svoji reklamu a snad i vliv na veřejné mínění. Jedni se učí od druhých. Snad proto vzniká, obzvlášť v poslední době, tolik nových informačních kanálů . O svůj vliv svádí každodenní boj a my jsme jejich cíl, armáda a prostředek k jejich cílům zároveň. Byla by velká škoda si myslet, že se to neděje na všech úrovních.
„Vždyť se to děje ve všem, ať už to jsou volby nebo třeba reklama na půjčku nebo na Světlo pro svět. Zvládneš málo, příště přitvrdíme, protože se hrany postupně obrušují a tak jen houšť. To, co bylo eticky nemožné před 50 lety je dnes běžné,tech příkladů najdeš všude mnoho. Tisíckrát opakované lži se stávají pravdou. Přestože jsme hltali geniálního dr. House, ve skutečnosti se k takové lékařské pomoci dostane jen mizivé procento a situace v nemocnicích vypadá, jak vypadá. A ještě můžeme být rádi, jinde je i horší a jinde žádná. Je to o tom, že realitu si dokáží přiznat jen ti nejstatečnější, ale těch ostatních je daleko víc a vždy se podporují. Musí, protože by se jinak zhroutili, zhroutilo. A to taky jen zdánlivě, protože by se zase postavilo, ale komu se dnes chce pracovat, že? Práce vždycky bolí. Čím víc se bojíme bolesti, tím víc věříme lžím a někteří jdou tak daleko, že o nich přesvědčují ostatní a potvrzují si je navzájem. Žijeme v karetní hře,ale ty naše domky staví někdo jiný. Někdo, kdo může kdykoli fouknout. Takže raději budeme rádi za ty karty, které jsme dostali k užívání a tlak se postupně zvyšuje. Ten tlak působí vnitřně, ve stresu jsou dnes už i malé děti a i těm dáváme pít z modrých hrníčků. Proč? Protože je lepší mít kamarády, aby člověk nebyl sám. Samota je druhá věc, co bolí. Práce a samota….“ zaznívá dále v diskuzi.
Dáte si kávu z modrého nebo zeleného hrníčku?
Děkuji, dnes raději čistého vína