Když ryba pluje po proudu, také se nemusí tolik snažit

Když ryba pluje proti proudu, tak ostatní ryby doufají, že ji něco sežere.

Když čteme něco podobného, řekneme si nejspíš: „chudák rybička, tak odvážná a ty ostatní, ty jsou tak zlé“, nebo, jsme-li větší cynik: „dobře jí tak, má, co chtěla“.

Jenže ryba stále pluje a je jí jedno, co si o ní, ostatní ryby nebo my, povídáme.

Nedivme se rybám, že jí nepřejí moc pěkný osud. Je to hlavně proto, že se skoro každá ryba zamýšlela nad tím, že by se vydala jiným směrem než hejno. Sní často o tom, že zítra udělá něco jinak. Ráno se probudí a nazuje stejné botky (😃). Než by si přiznala, že nedokáže uskutečnit svůj sen, raději pomůže zničit tu, která to chce zkusit.

Pak připluje žralok. Ten neřeší své sny. Má hlad. Máme mu to za zlé?

Foto: pixabay.cz

Virtuální svět zaplaven balastem

Sociální sítě postupně ztrácí na oblibě. Mezi mladší generací ještě převládá instagram. Je to z pochopitelných důvodů. Mladý člověk chce dát o sobě slyšet, chce vykřičet svoje pocity do celého světa. Chce, aby byl svět spravedlivý, aby se k sobě lidé chovali s respektem a nebo se dokonce všichni měli rádi.

Postupně se diskuze a ankety přesouvají na obrazovky hromadných sdělovacích prostředků.

A teď nastává zlom. Veřejné mínění určuje trendy. Vzniká bezpočet nových kanálů. Informace nehledáme pouze v denním tisku, rozhlasu nebo televizi. Pro informace chodíme na osobní weby nebo stránky vydávající se za seriózní média, avšak stále jen více či méně osobni blogy. Informace, aby pohledal.

Říká se: „Co člověk, to názor“. Je to skutečně tak. V politice jsme svědky názorových proudů a jejich následků.

Velmi rychle nadšení nahrazuje zklamání. Slovy nejmenovaného zástupce názorového proudu mladší generace: „všechno je to jen HR, PR a marketing, nic víc“.

Každé médium někomu patří. Ten někdo udává názorový proud.

Co s tím? Peníze utrácejte , za co uznáte za vhodné. Ověřujte si zdroj informace. Z pravidla nevěřte tomu, u čeho jste nedohledali ryzí zdroj. Všechny informace považujete za nevěrohodné dokud nezjistíte opak. Zjišťujte. Sdílejte zdroje, ne názory.

Chcete-li přece jen sdílet názor, využijte osobního blogu nebo sociální sítě. I my Vám dáme prostor zde. Seznamte nás s Vaším odlišným pohledem. Těšíme se na Vaše příspěvky. Vyjádříte-li je slušně, zveřejníme je.

Svět je plný odlišných pohledů. Brzy další veřejná diskuze. Sledujte novinky

Jak si udržet kariéru

Začít kariéru tím, že všechno staré prohlásím za špatné, že všechno vím a znám nejlépe, že mě hodný strýček či tetička podpořili na studiích, i tak to jde.

Ponesu se na vlně populismu, oprava:popularity, ale zase ne moc. Budu vypadat jako rebel. Jenže, abych byl stále „in“ a měl stálý bezbolestný příjem, musím pro to také něco udělat.

Vím, že hlásám utopii, ale co mohu udělat dnes, neodložím na zítra. Dělám věci takové, jaké je potřebuji zítra a za roky, za generace.

Nechci bolest, nechci stáří, nechci vstávat do práce každý den a vracet se v noci. Chci žít, chci si užívat.

Co teda s tím? Vstoupím do politiky, najdu sponzory, založím neziskovku, stát začne sypat a já se ponesu na vlně.

Nemám k něčemu informace a stávám se nekompetentním? Přeložím wikipedii. Něco pozměním tak, jak se mi hodí. Je to znalostní databáze. Proč studovat? To je sen každého jeřábníka, načíst si vše na netu.

Našli jste se v tom?

Tak se starám den co den, abyste i Vy žili ten Můj sen.

Tak vyplním ještě dotazník

Milujeme nezávazné kvízy, dotazníky všech typů, od budoucnosti očekáváme jen to nejlepší.

Snaha odreagovat se a přečíst si o sobě, jak jsme úžasní, i když nás nejspíš málokdo chápe, stojí a padá s otázkou: Kdo a proč sbírá tyto informace?

Zcela odlišný pohled jsme našli ve výzkumu prof. Flegra. Ten zkoumá vliv parazita Toxoplasmy na lidské chování, myšlení a zdraví.

Ano, i my jsme se v testu dopracovali k otázce, zda chceme, aby nám bylo provedeno bezplatné, dokonce honorované vyšetření na MR.

Nevíme. Chceme? Možná nejen na to se budeme muset zeptat pana profesora osobně, přijme-li naše pozvání.

Zdroj:

https://www.facebook.com/pokusnikralici/

Foto: pixabay.cz

Hodného člověka poznáš podle bot

dotazník

Jste v ranní špičce ve vlaku, jako kdyby nestačilo to mačkání a strkání.

Auuuúú.

To vám právě stoupl kdosi na malíček. Jste malé dítě a jste naprosto ztracené.

Kam všichni tak pospíchají? Proč se vy musíte stále někomu omlouvat a vám se nikdo nemluví?

Díváte se dolů na špičky bot. Své znáte už moc dobře, jsou okopané od míče.

Znáte boty neklidné, boty přesvědčivé, impozantní, všední či luxusní, pohodové i rázné.

Jsou ušité z různých materiálů.

Stále se díváte na svět dětskýma očima bez předsudků a čtete noviny:

https://byznys.ihned.cz/c1-54847110-africka-firma-se-t-muze-prosadit-etiopske-boty-z-pneumatik-dobyvaji-svet

Podíváte se na svět odlišným pohledem.

Foto: pixabay.cz

Jste v ranní špičce ve vlaku, jako kdyby nestačilo to mačkání a strkání.

Auuuúú.

To vám právě stoupl kdosi na malíček. Jste malé dítě a jste naprosto ztracené.

Kam všichni tak pospíchají? Proč se vy musíte stále někomu omlouvat a vám se nikdo nemluví?

Hlad po informacích

Hlad po informacích obecného typu v hlavním městě ustává.

Je odvoleno, protibabišovské demonstrace kulminují v dalších městech České republiky.

Zásobníky nejčtennějšího pražského deníku Metro praskají ve švech. Na parkovištích se dá zaparkovat a do popelnic vyhodit odpadky. Sociální sítě a jejich proudy lační po senzacích. Neúspěšné politické strany si posypaly popel na hlavu a z nudy se nás snaží vytrhnout mák a nadupané sladkovodní krevety z Anglie. Co dál? Nastává čas dovolených.

Od plátků typu volební noviny a jedna žalováníhodná poznámka za druhou si můžeme na čas oddechnout.

Je na čase zase myslet, odpustit nebo začít spolupracovat. Náš odlišný pohled znáte a teď ten Váš ☺️

Fanouškem být nebo nebýt

Děkuji za nabídku, fanoušků máte hodně. Ti, co Vás potřebují slyšet, Vás uslyší nebo už slyšeli. Se vším respektem k Vám jako k sečtělému člověku, který se hledá, dělám vše nejlépe, jak dovedu. Svým dětem říkám, co se většinou stane, pokud se udělá to a to. Když to vyzkouší, udělají to pro vlastní zkušenost. Když běží do silnice, kde nás právě míjí auto, zastavím je,stejně tak, když se jejich ruka blíží k cirkulárce v provozu. Chodí pravidelně do školy, protože chtějí umět psát, číst, počítat, chtějí umět být vědci, tanečnicemi, čímkoli, pomáhám jim splnit si svá přání. Koku si s dovolením nedám, stejně ani kávu, káva mi nedělá dobře. Domněnky si nedělám, proto si ráda přečtu knihu, ale nežiji knihu, ale životem píši tu svou. Slovo je dar a přestože si neberu nic osobně, občas asi překvapím nebo zklamu. Děkuji za nabídku správci skupiny, ale nevyužiji ji. Moc Vám přeji, aby se stále víc lidí dovídalo, co udělat proto, aby se jim žilo lépe, smysluplně a radostněji a méně dovídalo, co podle domněnek dělají špatně, měli by dělat jinak a jak. Hodně štěstí Vám i Vašim fanouškům.

Byznys, zrcadlo a čtyři dohody

Když už je řeč o zrcadlech, o těch ve vztazích, především jako partnera chápu každou bytost, se kterou jsem v jednom čase a na jednom místě. Buduji důvěru v sama sebe a když se sebou nejsem spokojená, změním to. Okolnosti už se vždy změní samy.

Pravdou je, že přednášky nic nevyřeší a mohou sloužit jen jako úvaha k zamyšlení, přestože hlavní čeští protagonisté, pan Dušek a pan Knotek (vystupuje pod přezdívkou), jsou horliví a mají značný vliv a dosah.

Hlavní chyby, které se dopouštíme ve vztahu sám k sobě je to, že míváme tendenci být na sebe sama hodní a tím si nejvíce ubližujeme.

Vždy, když máme pocit, že všechno kolem nás je špatně, jsme jak špinavé jablko a na to už recept známe. Nemilosrdně očistit a podat v otevřené dlani kolemjdoucím

Ztracené pocity

Co je „láska“? Není to výhradní výsada nactiletých se tak hloupě ptát?

Jsem už starší, mladí prominou, když odpovím, že láska je především prověrka. Pravá láska člověka prověří až do morku kostí.

Znáte jistě ten neodbytný pocit nespokojenosti a neklidu. Jistě, že znáte. Míváme ho úplně každý. Ten pocit pramení z nás samých a nutí nás stále hledat, snad se i vracet.

Jedině díky němu se stále ptáme na to, proč a jak. Bez těchto otázek bychom si spoluvytvářeli peklo na zemi. To peklo by bylo citelnější tím, kdybychom si odpovídali: „ten nebo ta za to může“ .

Ptám se dál. Co mohu udělat jinak, lépe, abych zmírnil důsledky, aby se to příště neopakovalo?

Pravdou je, že jsme a zůstáváme dětmi po celý život. Přestože jsme, jak chceme býti rozumní, chytří, moudří, dokonalí, jedineční, jsme stále tím, čím jsme byli v dětství.

Lásku jsme nechali v pohádkách, ve snech, protože teď, teď se nám to zrovna nehodí. Kdy tedy začne? Až…

Vždy je tu někdo jiný, ten druhý, který…, kvůli kterému…, pro kterého..

Ten za to může. Kdyby udělal to a to, kdyby to nedělal…

Skutečně?

Večer občas, ve stáří většinou, jen slzy smutku, vzteku, beznaděje mohou vypovědět příběh naší pravdy, naší skutečnosti. Vypereme a ráno zas. Oni…

Jak moc by bolelo přijít každý den se srdcem na dlani? Jak moc by bolelo prožít znovu hrůzy, zklamání, odmítnutí, loučení?

Máme tady přítele, který vždy přispěchá na pomoc, jen aby se stavidla proudu emocí neotevřela. Je jím náš skvělý, vytříbený rozum. Ten, který celý život porovnává. Ten nastoupí a ukáže :Oni..

To je ten vysněný konec, tak končí pohádka?

Mars

Nic. Jen hnědá šeď. Objevuji se tvary, pravidelné , koule ve schématu, sefiroty. Dokonalá molekula. Červená linka vede po cestách stejně tak, jako by neuron utíkal udělat svou práci v nervové soustavě. Jedna sefirota se otevírá.

Skrz malinké okno se prodírá červené světlo. Procházím.

Jsem ve světlém prostoru a kolem mne se rozprostírá stín. Ten se zvětšuje. Skrčím se. Jen těsně vedle mě dopadne obrovská noha v sandálu. Noha patří muži oděném v tóze. Na kudrnaté hlavě se mu skvěje vavřínový věnec .

Dnes mě nezašlápne: „Podívej“.

Otočila jsem se a stojím na pódiu. Dole je mnoho lidí, plný sál. Nejsou to lidé, jsou to děti. Podívám se lépe. Nejsou to děti. Nemají oči, místo úst další prázdnou černou díru a v ní: zuby.

Šedé bytosti se na mě vrhly a začali mi okusovat bělostná roztažená křídla. Křídla se zalila krví. Tu najednou, uslyšela jsem v hlavě hlas: „ne, křídla ti ještě nechám“.

Podívala jsem se na krvelačné bytůstky znovu, ale stála jsem v lese obklopená jeleny, laněmi a zajíčky. Smutně hleděly na prázdné žlaby. Hned vedle stála kamenná studna a byla v ní voda. Pomocí džberu jsem naplnila žlaby. Pozorovala jsem ta zvířata s utkvělou myšlenkou na to, jak jim zajistit vodu, až odejdu.

Místo studny se mi zdála nejvhodnější fontána.

Zvěř měla krásné hnědé oči a jedna laň s malým jelínkem se přišla pohladit. Voda tryskala z fontány uprostřed lesa, který pomalu potemněl.

Červené světlo pomalu pohasínalo tak, jak se otvor sefiroty uzavíral. Sefiroty se opět skryly v temném prázdném prostoru.