Revoluce. Tak romantický pojem. Nese sebou revoltu, vzdor, tak charakteristické rysy pro období dospívání.
V současnosti nálada v naší nevyhraněné společnosti vře. Hledáme se. Hledáme se každý sám a hledáme, co chceme. Zatím však tušíme jen, co nechceme.
Odmítáme předešlou generaci těch, kteří si svojí revolucí již prošli. Bylo to tehdy, když byly průmyslově zaměřené obory plné studentů s nadějemi, s odhodláním, s vírou v život a lepší budoucnost.
Tehdy tu revoluci dotáhli až do konce. Svět se pak změnil v naší rodné kotlině.
Svět se transformoval, otevřely se možnosti cestování a uplatnění ve službách a průmyslové odvětví zchátralo. Každý chtěl jiné, to lepší. Nikdo nechtěl v továrnách marnit svůj čas. Továrny vedli lidé, kteří se neuměli orientovat v mezinárodních vodách obchodu.
Studenti vyhráli revoluci, ale prohráli svou osobní bitvu se životem. Jejich studijní obory je nemohly připravit na život ve světě s novými pravidly. Ta pravidla někteří pochopili velmi dobře a velmi rychle. Patří mezi ně osobnosti, které udávají tempo a směr současného života dodnes.
A tehdejší studenti? Buď se dál vzdělávali a snažili se svést další osobní bitvu se životem nebo čekali, až jim někdo dá instrukce.
To už ale vyspívala nová generace děti, které se už v základní škole učili základům programování, učili se na středních školách pracovat s informacemi, veřejná internetová platforma se začala plnit informacemi. Tato generace už věděla, že ji nikdo nedá nic zadarmo a v tomto prostředí se naučila žít.
Následuje další generace děti těch studentů, kteří pomohli iniciovat Sametovou revoluci. Tyto děti tápou. Žijí v rodinách s rodiči, kteří se stále hledají a… tak cestují. Mohou. Odstěhují se do zahraničí, nevytváří si kořeny v rodné zemi, vracejí se „domů“ občas a nebo vůbec.
Rodiče stárnou,.slábnou, umírají….sami.