Co třeba představa, že se naše duše zdokonalovaly po tisíciletí právě pro dnešní časy a nacházejí se uprostřed té největší a nejzásadnější zkoušky?
Co třeba představa, že ten, kdo se usmívá a láskyplně si všechny zkušenosti a poznání nechává pro sebe je tím, kdo svou hřivnu zakopal, místo aby ji daroval nebo použil?
Co třeba myšlenka, že stačí promluvit na cizího člověka a třeba jen pozdravit a na druhém konci světa si to někdo rozmyslí, odloží pilu a začne hospodárně pracovat s již obdělaným pozemkem?
Víra hory přenáší
Ahaa, its good dialogue on the topic of this paragraph here at this weblog, I have read all that,
so now me also commenting here.