Začni poznáním sebe sama.
To je prostě základ. Jenže, jak na to. Někdo to dělá skrz druhé a upřímně, to nefunguje. Co člověk, to náboženství, se říká.
Když chceš něco zlepšit, budeš muset jít u sebe na dřeň. Maximální upřímnost často bolí. Co bolí, to přebolí. Projdeš delší cestou než hobit z Kraje. Bude to vzrůšo.
Žádný „ka“ nebo „neka“ (neznáte? tak se děti ujišťují navzájem, kdo je a není s někým kamarád).
Zjistíš, že bez ostatních lidí, jako puzzle do skládačky, by ses neposunul.
Můžeš to po buddhisticku nebo taoisticku nechat odplynout, ale hvězdy Ti daly nějakou náturu do vínku.
Jen se nevymlouvej na hvězdy! Ty padají občas vzhůru.
Zkus se s tím sžít.
Žij a buď šťastný.
Po té cestě už budeš vědět, jak.
Přidejte odpověď