Příběhy ze sídliště
„Nastoupím do autobusu a nahlas pozdravím. Dělám to tak od doby, kdy jsem se přistěhoval do Prahy z malého vzdáleného městečka.
Lidé na můj pozdrav reagují různě, ale jezdím ve stejných časech a už mi odpovídají nejen školáci a malé děti, ale i řidiči autobusu a ostatní cestující. Hned je ta Praha méně neosobní, hned se poznám i s cestujícími, i se svými sousedy….“
A tak se mi potvrzuje, že nejlepší je začít pozdravem. Někdy člověk neví, jak druhého oslovit, jak se přiblížit. Čím stárneme a „moudříme“, propasti mezi sebou navzájem se mohou zdát nepřekročitelné, lidé se zdají být méně a méně dostupnými. Třeba zdání klame, ale to se musí vyzkoušet. Pozdrav může být dobrý začátek. A pak? Pak se uvidí. Dobrodružství začíná….Hodně štěstí 🍀
SKC
Awesome
Good
Awesome
Very good
Awesome
nutí to k zamyšlení
wonderful, I recommend
like it
great job
pěkné
nutí to k zamyšlení
byla bych za blázna
na to dnes má málokdo
díky za námět k zamyšlení
to není nic pro mě
sem se chodím inspirovat
a v Praze?
nemohla jsem uvěřit, ale je to tak
to není možný
je dobrej
respekt
já ne, ale dobrý si to přečíst
sem se vrátím
asi je dost starej
to bych byla za blázna
nemůžu slíbit, že to vyzkouším také
není jednoduché se dnes prosadit
k tomu bych nenašla odvahu
to není možný