Lidskost se vytrácí…
Kde není čas, tam není respekt. Kde není respekt, vytrácí se lidskost. Kde se vytrácí osobní přístup, úměrně klesá ochota zaměstnance k loajalitě. Obsah vznosných motivačních slov se vytrácí a stávají se z nich prázdné fráze, které opakují roboti.
Zaměstnanec má udržovat svoje zdraví duševní i fyzické, aby mohl pracovat (přesčas a nestěžoval si). Zaměstnanecká loajalita je dána zákonem (etický kodex, kolektivní smlouva..), domnělou prestiží (psi se perou o kost)….a lidskost se vytrácí. Podnikatelé jsou zaměstnanci sama sebe. Zaměstnanec může utrácet za bydlení, jídlo, oblečení, za zdraví, za luxus.
Šťastný je ten, kdo může prohlásit, že jeho (vlastní) práce je užitečná. Ti, kdo se radují z úspěšného vzestupu po hrobech svých předchůdců a kolegů, se radují ze zkázy, neštěstí a zmaru. Jako jiní však spějí ke stastnému konci: ke smrti, sice v pěkných botkách, ale stejně rychle jako dav, jako masa všech „bezejmenných“…A lidskost se vytrácí…
Na nejednoho by z toho padla deprese.
Deprese je stav, kdy má člověk překročit sám sebe. Žádná pilule, látka nebo alkohol tu prázdnotu nezaplní. Prázdnota je stav našeho bytí plného odpadků a odpadů, které vytváříme, které budují obrazy nás samotných..a lidskost se vytrácí…
Ti vystrašenější z vystrašených ztrácí ochotu mít děti, rodinu, další závazky, někoho a něco, o koho by se měli starat, mimo sebe sama…a lidskost se vytrácí.
Přidejte odpověď